Warning: Cannot modify header information - headers already sent by (output started at /mnt/data/accounts/p/pavelhorelica/data/www/meteoaktuality/articles.php:1) in /mnt/data/accounts/p/pavelhorelica/data/www/meteoaktuality/maincore.php on line 221
Meteo Aktuality - Články: Klasifikace oblaků (1)
23.06.2018 10:25
Přesný čas
Navigace
· Úvod
· Aktuality
· O nás
· Články
· Odkazy
· Stahování
· Atlas oblaků
· Přehled teorie
· Meteorologický slovník
· Hydrologický slovník
· Klimatologický slovník
· Předpovědní modely
· Historie meteorologie
· Historie počasí
· Světové extrémy počasí
· Kamery online
· Aktuální počasí
· Aktuální teploty
· Aktuální srážky
· Aktuální oblačnost
· Výstrahy
· Počasí na email
· Předpověď na den
· Výhled na týden
· Výhled na měsíc
· Střednědobé předpovědi
· Sezónní výhled
· Předpověď teplot
· Předpověď srážek
· Předpověď větru
· Předpověď oblačnosti
· Předpověď konvekce
· Synoptické mapy
· Meteogramy
· Počasí Evropa a Svět
· Hydrologie
· Bouřky
· Sníh
· Fotoalbum
· Aplikace Yo Window

· Kontaktujte nás
· Vyhledávání na webu
· Registrace
· Otázky a odpovědi

Kontakt
Latest News
Počasí Teplo do čtvrtka...
Počasí Přestávka od l...
Počasí Teplé a zejména...
Počasí Více srážek op...
O nás Kde, kdy a na co ...
Počasí Často slunečno,...
Počasí Studený a vlhč...
Počasí Teploty mírně n...
Počasí Květen začne te...
Počasí Po polovině týd...
Poslední články
· Výhled z 21.6.2018
· Sjízdnost k 21.6.2018
· Dnes pozor na silný...
· Výhled z 19.6.2018
· Ke čtvrtečním bou...
Programy
· Meteosymboly 2018 - ... [10]
· Informační zpráva... [19]
· Meteolisty č. 51 (Z... [17]
· Ročenka 2017 [77]
· Informační zpráva... [51]
Rychlý přehled počasí

MSG animace

Podrobněji o počasí:

> Aktuální počasí

> Aktuální teploty

> Aktuální srážky

Kde nás najdete

Doporučujeme

METEOSTANICE HABARTOV

STORMWARNING

VŠE O VODĚ

NÁŠ VESMÍR

POČASÍ NA KARLOVARSKU

POČASÍ NA JIŽNÍ MORAVĚ

POČASÍ NA RYCHNOVSKU

Turistické a přírodní cíle

Krkonošský národní park (KRNAP)

Národní pak Šumava

Národní pak Podyjí

Národní park České Švýcarsko

Sněžka

Babiččino údolí - Ratibořice

Autokemp VN Rozkoš

Český ráj a Prachovské skály

Adršpašské skály a Teplické skály

Český Kras

Moravský Kras

Orlické hory - Zemská brána

Orlické hory - Údolí Peklo

Přírodní park Orlice

NPR Králický Sněžník

Mydlovarský luh a Libický luh

PR Klánovice-Čihadla (Klánovický les)

PP Meandry Botiče a PP Botič-Milíčov

Průhonický park a zámek

Modřanská rokle

Chuchelský háj

Divoká Šárka (PP Šárka-Lysolaje)

Drahaňské údolí (PP Drahaň-Trója)

PR Kokořínský důl

České středohoří

NPR Peklo (ČL)

CHKO Labské pískovce

CHKO Křivoklát

CHKO Slavkovský les

PR Boubínský prales

CHKO Třeboňsko

CHKO Žďárské vrchy a CHKO/NGP Železné hory

CHKO Pálava a Lednicko-Valtický areál

CHKO Litovelské Pomoraví

Poodří

Užitečné stránky

Katalog stránek

Weblinker.cz

Bazar a inzerce zdarma na ybazar.cz

Katalog stránek Začátek.cz

Katalog odkazů.net

LINKOVNÍK

SUPERLINK


Klasifikace oblaků (1)
Úvod do velké teorie klasifikace, jinými slovy určování, oblaků. Pod pojmem klasifikace si můžeme tedy podrobněji představit celkové určení pojmenování oblaku dle uznávané klasifikace oblaků. Mnoho z Vás asi ví, že existují v klasifikace 3 různá oblačná patra, do nichž rozdělujeme oblaky podle výšky výskytu plus oblaky mohutné, které zasahují do dvou či dokonce všech tří oblačných pater. Někteří možná též víte, (například i z naší základní teorie) že základních druhů oblaků je 10. Jedná se o oblaky vysokého patra (Cirrus, Cirrostratus a Cirrocumulus) středního patra, (Altostratus a Altocumulus) nízkého patra a (Cumulus, Stratus a Stratocumulus) více pater. (Nimbostratus a Cumulonimbus)

Každý oblak dále nabývá určitých tvarů. Například oblak Cirrus může mít tvar floccus, což znamená v překladu drobné kupky či chomáčky, jednoduše kupovitý tvar oblaku. Dále oblaky mohou nabývat různých odrůd či také zvláštností, např. odrůda undulatus, značící vlnovou strukturu oblaku. Jako zvláštnost jmenujme jistě známá mamma, která se objevuje zejména u bouřkové oblačnosti. Některé oblaky mohou mít i tzv průvodní oblaky, například pileus značící tzv. čepičku nad oblakem. Ne všechny oblaky mají například tvar či odrůdu, ne zcela všechny mají také zvláštnosti. Obecně o klasifikaci Určování oblaků dle uznávané klasifikace není jednoduché a často může dojít k velké podobě oblaků a tak mohou být oblaky zaměněny a jednoduše chybně určeny, což se stává i zkušeným meteorologům. Určit přesný tvar či odrůdu oblaku v noci je například většinou nemožné, v nočních hodinách či obecně když je tma, s těží určíme druh oblaku. V noci nám může hodně pomoci měsíční světlo či světlo hvězd, pakliže známe základní zásady a máme o oblacích jisté znalosti, které se Vám prostřednictvím této teorie klasifikace oblaků budeme snažit předat. V noci nám tedy hodně pomáhá měsíční světlo, díky němuž poznáme průsvitnou oblačnost. Objevují-li se optické jevy, víme že se jedná o oblačnost vysokou, svítí-li měsíc přes oblak jako přes matné sklo, budeme správně usuzovat, že se jedná o střední oblačnost. Díky světlu poblíž Měsíce můžeme určit i strukturu. Těžko ovšem v noci určíme tvar oblačnosti neprůsvitné nízké. Tam nám mohou pomoci například srážky či vítr. Pokud se z oblaku vyskytuje mrholení, jedná se jednoznačně o Stratus, při jehož výskytu také nefouká silnější vítr, zpravidla je zcela klidno. Pakliže se v oblacích blýská, jedná se o Cumulonimbus, bouřkový oblak. Určité znaky nám mohou pomoci při nejistotě s určením tvaru či odrůdy oblaku i přes den. V četných případech můžeme určovat výhradně spodní vrstvu oblačnosti, pokud zahalují vrstevnaté nízké oblaky celou oblohu, téměř jistě se nad oblaky nízkého patra objevuje další střední a i vysoká oblačnost, nicméně přes vrstvu nízkých oblaků není šance pozorovat oblaky nad nimi. Obdobně to platí při výskytu srážek, které často zakrývají například i celý mohutný bouřkový Cumulonimbus.


Příklad oblaku Cirrus (Ci) s háčkovitou strukturou v podobě krátkých řas (více rozvedeme v kapitole o cirru)

Překlad názvů oblaků a uznávané zkratky


Latinské názvy oblaků, které v meteorologii přímo panují, mají své české překlady a také jsou v meteorologii pro zjednodušení používány uznávané zkratky, které jsou určeny ovšem z názvů latinských. Před přistoupením k samotné klasifikaci je nutno ještě na úvod zmínit tedy překlad a zkratky, které budeme i zde v teorii klasifikace používat. Oblaky jsou složeny z následujících základních oblaků, které jsou představiteli tří pater: Cirrus = řasa, Stratus = sloha a Cumulus = kupa. Dále se zde používají přípony jako je nimbo a nimbus = déšť, dešťový.


Cirrus - Ci - řasa


Cirrostratus - Cs - řasosloha


Cirrocumulus - Cc - řasokupa


Altostratus - As - vyvýšená sloha


Altocumulus - Ac - vyvýšená kupa


Stratus - St - sloha


Cumulus - Cu - kupa


Stratocumulus - Sc - slohokupa


Nimbostratus - Ns - dešťová sloha


Cumulonimbus - Cb - dešťová kupa, bouřková kupa.


Dále rozlišujeme vedle klasických základních oblaků a to další druhy oblaků, oblačné zdi, zvláštní oblaky a umělé oblaky. Mezi další oblaky patří například oblaky límcové, vlajkové, orografické, mezi zvláštní pak kondenzační pruhy, oblaky Hole-Punch, Kelvin-Helmholtz a mezi umělé patří kondenzační pruhy, písečné oblaky či oblaky kouře. V teorii se těmto oblakům budeme věnovat jen stručně a souhrnně na závěr. Nejvíce se zajisté zaměříme na oblaky základní, které můžeme vidět dnes a denně na obloze a které vznikají v atmosféře přirozeně.



Tenký dobře průsvitný Cirrostratus, (Cs) na němž vznikají halové jevy


Historie klasifikace


První klasifikace oblaků byla publikována roku 1802, kdy J. B. Lamarck poukázal na nutnost členění oblaků. O rok později se dělením oblaků proslavil amatérský meteorolog Howard. Určil základní druhy oblaků, až v roce 1855 meteorolog Renou promítl do klasifikace i poddruhy těchto základních oblaků. Též ale nepojal klasifikaci nijak široce, byť tyto názvy jsou zachovány dodnes. Kolem roku 1885 vznikla precizní klasifikace oblaků, na základě níž byl též vydán první atlas oblaků, v němž byly vyobrazeny a popsány druhy oblaků. Deset druhů oblaků s názvy, které se používají dodnes, bylo popsáno v knize Meteorologie a klimatologie v roce 1910. U nás se fotografování oblaků a následnému využití fotek v meteorologii věnoval Antonín Bečvář, který k popisu oblačných druhů používat mnoho latinských názvů, což bylo ale dosti složité a nebylo možno rozeznat, jaký tvar je daným názvem popsán. Na závěr úvodu je nutno konstatovat, že oblaky, jinými slovy a zjednodušeně řečeno pára, jsou v atmosféře v neustálém vývoji na základě podmínek pro kondenzaci, kterou veškeré běžné oblaky vznikají. Použit byl termín běžné oblaky, za běžné oblaky považujeme výše uvedených 10 druhů oblaků o různých tvarech, odrůdách či případně s určitými zvláštnostmi a průvodními oblaky. Nepovažujeme za ně ovšem kondenzační pruhy tvořící se při vhodných podmínkách za letadly, dále za ně nepovažujeme oblaky další umělé, zvláštní jako jsou například oblaky z kouře, erupcí sopek či atomové hřiby. Protože jsou oblaky v neustálém vývoji dle povětrnostních podmínek v atmosféře, dochází k určitých přetvářením oblaků určitých druhů a to i v oblaky nacházející se v jiném patře, jejich růstem či naopak rozpadem dochází ke genezím a mutacím. Tak jako vzniká postupným vývojem z oblaku Cumulus oblak Cumulonimbus, tak může rozpadem vzniknout například z oblaku Cumulus oblak Stratocumulus. Ale také může vzniknout třeba oblak Cumulonimbus z oblaku středního patra typu Altostratus a Altocumulus.


Výskyt oblaků dle výšky a mohutnost oblaků


Zcela jednoznačně je nejméně mohutným oblakem oblak Cirrus, který nemá nijak velký rozsah, jedná o řasnatou, vláknitou, nitkovitou či drobnou kupovitou strukturu v různých podobách. Nejmohutnější je bezpochyby naopak Cumulonimbus, bouřkový oblak může prorůst všemi třemi patry oblaků, tj. od své základy v nízkém patře přes patro střední až do vysokého patra kolem výšek 13km, kde se vyskytují již jen výše zmíněné oblaky Cirrus. Vrstevnaté oblaky mají velkou rozlohu, například oblak Altostratus může mít vertikální rozsah až 2km.


Oblaky dle výskytu v atmosféře od nejvyšších po nejnižší:


Cirrus (nejvyšší, až 13km)


Cirrocumulus (níže pod oblaky Ci, kolem 8km)


Cirrostratus (kousek pod oblaky Cc)


Altostratus a Altocumulus (zhruba ve stejné výšce, kolem 6km)


Cumulus (humilis a mediocris pod oblaky As a Ac, congestus může prorůstat až do středních výšek) Stratocumulus (pod oblaky As, Ac a Cu, obecně kolem 3km)


Stratus (pod oblaky Sc, pod 1km)


Nimbostratus (základna nízko a to pod 1km, sahat může ale do vyšších vrstev)


Cumulonimbus (od nízkého patra, základna i kolem 400m, až do horní hranice troposféry, značný vývoj dle podmínek)


Mlha (u zemského povrchu, oblak St či Ns sahající k zemi, různé druhy mlh dle způsobu vzniku)



Plochý Cumulus (Cs) tvaru humilis, oblak pěkného letního počasí


Výška oblaků v mírném pásmu dosahuje maximálně zmíněných 13km, v tropických oblastech dosahuje běžná oblačnost 18-20km, naopak v polárních oblastech jen 8km, přičemž nízká oblačnost má základnu ve všech oblastech až u zemského povrchu a dosahuje maximálně 2-3km. Rozeznáváme dva základní typy front, teplou a studenou, jejichž spojením vzniká fronta okluzní buďto v podobě teplé nebo studené fronty. Na každé fronta se vyskytují určité druhy oblaků, některé oblaky se objevují na obou druzích front, jiné jen na teplé či jen na studené. Z každého druhu oblaku se vyskytují také různé typy srážek, z některých oblaků se vyskytují srážky, které se v atmosféře vypaří a na zemský povrch nedopadnou, (virga) což znamená, že tyto oblaky vlastně srážky z pohledu zemského nepřinášejí. Ohledně této tématiky odkážeme na již vyšlé články rozšířené teorie (sekce Zajímavosti) a to na články "Oblačnost a průběh teplé fronty, studené a okluzní fronty" a článek "Oblačnost a srážky".


Základní pojmy klasifikace


Nyní je nutno ještě definovat základní pojmy důležité pro klasifikaci oblaků, i přestože se jedná skutečně o základní pojmy, jejichž pochopení a znalost stručných definic je nutné pro výkon samotné klasifikace a její pochopení, není pojmů zrovna málo, stručně, ale jasně je v tomto úvodu právě vysvětlíme:


Oblak - často mezi veřejností nazývaný mrakem, v odborné teorii výhradně oblak, je soustava částic vody a ledu či kombinace těchto částic rozptýlených v ovzduší. Oblak je tedy shluk námi viditelných výše zmíněných částic, zjednodušeně je to pára. Pára tak vzdálená od pozorovatele, která na tyto vzdálenosti nabývá různých tvarů. Oblaky, které jsou nám blízko nemají žádný zajímavý tvar, jejich struktura je jednotvárná, typicky St, Ns, ale toto se týká i jiných vrstevnatých oblaků jako je Cs a As, které ovšem mohou nabývat přeci jen více tvarů. Oblaky kupovitého tvaru jsou bezesporu pro pozorovatele nejzajímavější a mlha u zemského povrchu naopak nejnudnější, nicméně pokud bude pozorovatel tak blízko u oblaku Cu jako u mlhy, bude se oblak jevit zcela stejně, jako vodní pára, tj. viditelné zkondenzované vodní kapičky. Setkáme-li s pojmem oblačnost, jedná se o název více druhů oblaků, například oblačnost vysoká nazývaná cirrovitá nebo oblačnost frontální, což je několik druhů oblaků v závislosti na typu fronty. Vzhled oblaku - je odvozen od složení oblaku, jak je oblak velký, z jakých částí se skládá, jakou má oblak povahu. Rozlišujeme oblaky vrstevnaté a kupovité, jinými slovy vertikální. Jas oblaku - závisí na tom, kolik světla (z různých zdrojů) částice, z nichž je oblak tvořen, odrážejí, propouštějí čo rozptylují.


Barva oblaku - závisí na barvě světla, kterým je oblak osvětlován. Oblaky jsou zpravidla, pokud je sluníčko vysoko, bílé či šedé. Čím více šedi oblaky mají, tím více obsahují vodních kapiček či ledu a tím větší je tedy pravděpodobnost, že z nich budou tyto částice vypadávat a objeví se z nich srážky ať už dosahující země či nikoli. Oblaky hodně tmavě šedé až černé jsou tedy z tohoto důvodu předzvěstí deště, čím tmavší, tím je riziko intenzity srážek a obecně jejich výskytu větší. Pokud je sluníčko nízko u obzoru, dochází k optických jevům, které umocňuje i existence vlhkosti, zákalu či kouřma, oblaky poté nabývají vlivem ozáření žlutých, oranžových až rudě červených a zajisté krásných barev, které dotváří krajinu v okolí a často tvoří oblaku ještě více fascinující. Děje se tak často po výskytu srážek v podvečerních či večerních hodinách, proto nejhezčí západy slunce bývají po dešti i letní bouřce, kdy sluníčko pomalu zapadá. Nutné je ovšem pro pozorování ze zemského povrchu protrhání oblačnosti. Vznik oblaku - jedná se o kondenzaci vodní páry v atmosféře či namrzání ledových krystalků. Oblak ovšem vznikne jen za existence určitých podmínek, nutná je přítomnost samotné vlhkosti v ovzduší jakéhokoli typu, dále je nutný určitý stav ovzduší v podobě vhodné teploty a dynamiky a v poslední řadě jsou důležitá pro vznik oblaků kondenzační jádra.


Kondenzace - je přeměna vodních kapiček v páru.


Kondenzační hladina - je hladina, v níž dosahuje vzduch stavu plného nasycení.


Kondenzační jádra - jsou okem neviditelné části aerosolu. Jádra můžeme různě dělit, jedná se o dosti složitý proces vzniku oblaků. Kondenzačním jádrem mohou být mikroorganismy, pyl a nebo také kouř. Kondenzační jádro je pro naše vnímání tak malé, že dešťová kapka je v porovnání s ním přímo obrovská.


Konvekce - je působení vztlakových sil v nižší vrstvě atmosféry jako následek nerovnoměrného ohřívání zemského povrchu. Dochází k ní především v létě, obecně v teplé části roku, kdy je sluneční svit nejvýraznější. Pomoc vztlaku stoupá ohřátý vzduch vzhůru, tzv. termické stoupavé proudy, rozpíná se a postupně ochlazuje. V určité výšce (kondenzační hladina) se pára absolutně nasytí a tvoří se kupovitá oblačnost. (druh Cu)


Metamorfóza - je proces přeměny oblaků, např. oblak St, Sc z oblaků Cu atp.


Orografie - na vznik oblaků má značný vliv i reliéf. Horské překážky způsobují větší výstup vzduchové hmoty, což poté vede k jejímu rozpínání a následně ochlazování. Na návětří se tvoří mohutná oblačnost přinášející vydatné srážky. (odkazujeme na článek "Co je to srážkový stín a návětří?".


Koalescence - proces narůstání a spojování vodních kapiček v oblaku.


Koagulace - proces narůstání a spojování ledových krystalků v oblaku.


Turbulence - jedná se o proudění vzduchu, při němž se jednotlivé proudnice promíchávají. Dochází k nim v oblastech s různými horskými překážkami.


Inverze - jedná se o převrácenou situaci oproti normálu, kdy teploty od určité výšky (inverzní bod) začíná místo stálého klesání stoupat.


Húlavové oblaky - jsou oblaky ve tvaru válce, tvořících se v některých případech před rychle postupujícími bouřkovými Cb. Vrstevnaté oblaky - jsou oblaky horizontálně rozsáhlé bez patrné struktury v případě zejména oblaků Cs, As, St s převahou vrstevnaté struktury či má méně zřetelnou strukturu v případě zejména oblaků Cc, Ac a Sc, kde převažuje kupovitá struktura.


Konvekční oblaky - jsou oblaky vznikající v důsledku termické konvekce, patří mezi ně oblaky pro pozorovatele asi nejzajímavější druhu Cu a Cb.


V dalších dílech teorie klasifikace oblaků se budeme věnovat postupně rozeznáváním jednotlivých druhů oblaků a jeho zásadami, začneme od horní oblačné vrstvy, takže příště nás čekají oblaky Cirrus. V každém dílu klasifikace se Vám budeme snažit prezentovat základy rozeznávání jednotlivých tvarů, odrůd či zvláštností druhů oblaků a přidávat další zajímavosti a poučky o tom, jak správně určit přesné názvy jednotlivých oblaků. Po přečtení teorie klasifikace by měl čtenář vědět, že není Cirrus jako Cirrus či Cumulus jako Cumulus atd., ale že existuje mnoho tvarů a odrůd stejného druhu daného oblaku.



Letní vertikální a bouřkový Cumulonimbus calvus, (Cb) se stále ještě ostrými okraji


V následujících tématech samotné klasifikace (13) tedy najdete základní informace o oblacích a jak je správně klasifikovat a řešit pochybnosti při klasifikaci, kdy hrozí záměna s jiným druhem oblaku, v následujícím sledu:


> Ci


> Cs


> Cc


> As


> Ac


> St


> Cu


> Sc


> Ns


> Cb


> Ostatní


> Zvláštní


> Umělé


Příště se budeme v rámci úvodu ještě zabývat výkladem stručné teorie fyziky oblaků, v dalším tématu bude podrobně rozebrána klasifikace oblaku Ci s příkladovými fotografiemi.


Další články v plánu
Příště: Teorie 8.10.2014
Následuje: Teorie 15.10.2014

Související články:

1 > Vodohospodářství
2 > Oceánologie (3) - pohyb mořské vody
3 > Oceánologie (2) - vlastnosti mořské vody

MA 1.10.2014 22:13
Sdílej to - Novinky
Sociální sítě:
URL:
BBcode:
HTML:
Facebook Like:


Komentáře
Zatím nikdo nekomentoval. Buďte první kdo vloží svůj komentář.
Přidat komentář
Pro přidání komentáře musíte být přihlášený.
Hodnocení
Hodnotit mohou pouze přihlášení uživatelé.

Prosím přihlaště senebo se registrujte pro možnost hodnocení.

Zatím nikdo nehodnotil.
Textová reklama

> Luckyart - reklamní agentura

> Jooble - práce v ČR

> E-shop se superpotravinami

> Zdravotní magazín

> Stropní ventilátory, a nebude vám horko

> Knihovna Chrášťany, Obec Chrášťany

Chcete zde mít svůj banner nebo textový odkaz na Vaše stránky? Je to možné, pokud dojde ke vzájemné výměně odkazů. Zde se budou zobrazovat reklamy na stránky nesouvisející s naší činností, které mají zájem o výměnu odkazů. Je možné sjednat lepší pozici reklamy na našem webu. Lepší pozici mají automaticky veškeré odkazy na stránky společností, které s námi spolupracují a odebírají od nás informace. V případě zájmu či jakýchkoli dotazů k reklamě, spolupráci či podpoře nám napište na info@meteoaktuality.cz.

Přihlášení
Jméno

Heslo



Nejste členem?
Klikněte sem
a zaregistrujte se.

Zapomněli jste heslo?
Pro zaslání nového
Klikněte sem.
Organizace a stránky

Naše logo:

TOPlist

Náš partner pro design:

TOPlist

Hlavní evropské meteorologické organizace:

Stránky o počasí:

TOPlist

TOPlist

Dílčí povodí:

TOPlist

TOPlist

TOPlist

TOPlist

TOPlist

Mapy a data

Rychlý přehled počasí a klimatu:

TOPlist

TOPlist

TOPlist

TOPlist

TOPlist

TOPlist

TOPlist

TOPlist

TOPlist

TOPlist

TOPlist

TOPlist

TOPlist

TOPlist

TOPlist

TOPlist

TOPlist

TOPlist

Může se hodit

TOPlist

TOPlist

TOPlist

TOPlist

TOPlist

TOPlist

TOPlist

TOPlist

TOPlist

TOPlist

TOPlist

TOPlist

TOPlist

TOPlist

Vygenerované za: 0.08 sekund - 23 Dotazů(y) 3,906,794 návštěv